Paměti obce Bludova

Erární silnice (císařská) v Bludově byla budována v letech 1836 až 1842. Je vedena od Chromče Polovodím a v hrubých rysech podél staré cesty k Nové dědině a Kozelkové hrázi, protínajíc na horním trávníce některé obecní dílečky. Nájemci dílečků těch byli odškodněni na dílečcích na dolním trávníce; náhrada odrazila se jim totiž z nájmu na r. 1842. Dědinou jest vedena erární silnice po nové trati; jde po pozemcích, které náležely statkům č. 45, 83 a 84, ke kapličce a odtud napříč dílů k hranícím šumperským. Vedle nové „císařské“ postavila vrchnost na vyměněném pozemku pivovar, v němž byli po sobě sládky Milčický, Plicka a Jindřich.

R. 1855 požádala obec bludovská okresní stavební úřad o povolení k vysázení ovocných stromu na císařské silnici. Stavební úřad rozkázal „vytrhati nevzrůstné, křivé a patřičně nestojící stromy na císařské“ od dědiny k Šumperku, nahraditi je na útraty pohraniční vzrůstnějšímí a opatřiti je kolíky. Užitek stromů přiřčen panu hraběti, který vysázení obstaral.

Roku 1748 byla vrchnost zbavena péče o stavění a vydržování rekrutů. Najímání (verbování) a správa vojska přešla do rukou úřadů státních. Najímání dálo se po dobrém, ale tržívalo se pří něm i lsti a násilí. Od roku 1753 rozvrhoval se počet rekrutů na země, panství a města. Od r. 1770 byla zavedena konskripce (sčítání) mužů zbraně schopných. V Bludově máme z té doby (z 30. ledna 1786) zachovaný propustný list (Entlassungsurkunde), podle něhož se propouští 35 letý, svobodný Antonín Klapper z Bratrošova, karabiník 1. švadrony pluku arcivévody Františka toskánského, po 10¾, roku trvající službě z vojny, aby v Kopřinově převzal zahradu, připsanou mu po rodičích, s podmínkou, že vrchnost bludovská za něho dá pluku svého poddaného z Bludova, na neurčito dovoleného Pavla Ploda z čís. 120, a na místo tohoto ustanoví jako přírůstek branné moci bludovského příslušníka Antonína Polnara z čísla 87.

Od roku 1802 byla místo doživotní služby vojenské zavedena kapitulace (smlouva) na určitý počet roků (pro pěchotu a vozatajstvo to, pro jízdu 12, pro dělostřelectvo a zákopníky 14 roků). Po kapitulaci mohl voják podstoupiti s jistými výhodami novou kapitulaci anebo se vrátiti domů. Vysloužilí vojáci bývali mezi selským lidem