Paměti obce Bludova

Časem se rozdíly mezi oběma druhy šlecht zmenšily a tak se vytvořila Třída urozených lidí, kteří začali hájiti dědičnost šlechtictví a od ostatních obyvatelů se odlišovati. Ve 12. století po Kristu rozeznávají se mezi šlechtou již páni (vyšší šlechta, nobiles) a vladyci (nižší šlechta), z nichž se později po vzoru cizím stali bojovní rytíři (milites). K vyšší šlechtě se počítali držitelé větších panství a dvorští úředníci. Pokud šlechtici drželi půdu, sluli zemani.

Kdežto vyšší šlechta a duchovenstvo se počaly domáhati výsadního postavení, pokládala se šlechta nižší, která vykonávala také vrchnostenská práva nad lidem, napořád za zástupkyni národa a jeho lepších snah. Podle starších badatelů mělo již rodové zřízení v sobě zárodek svazku poddanského. Rodina náčelnická mohla snadno vstoupiti do poměru vrchnosti k poddaným, zvláště když pojem vrchního vlastnictví počal se u nás šířiti. Jako dříve starosta vykazoval členům rodin určité práce, tak ukládal vladyka poddaným určité povinnosti. Novější badatelé však proti tomu tvrdí, že když zaniklo zřízení rodové, byli ještě lidé svobodni, ovšem nestejně bohatí, váženi a mocni, ale na sobě navzájem právně nezávislí. Vedle svobodného, drobného lidu byli otroci, kteří vznikli z válečných zajatců a provinilců zbavených svobody. Otroci byli zprvu vývozním zbožím. Když však vzniklo velkostatkářské hospodaření na statcích knížecích a duchovenských, stali se otroci hospodářskými dělníky a řemeslníky. Jak otroci tak i drobní, svobodní hospodáři, kteří bývali náčelníku kmene, vévodovi nebo knížeti podřízeni, přetvořili se časem na velikou třídu poddaných. Byli knížeti zavázání k různým platům a robotám. Bylo jim stavěti a opravovati krajské hrady, upravovati cesty, mosty, rybníky, dodávati potraviny vojsku táhnoucímu do boje, starati se o výživu knížecí družiny, když táhla krajem, účastniti se po případě vojenských výprav a pod. Ježto tato veřejná břemena bývala tíživá, odevzdávali bývalí samostatní hospodáři své statky klášterům nebo jiným vrchnostem za podmínek velmi různých. Jiná část selského lidu původně svobodného dostala se v závislost a posléze v poddanství tím, že se usadila, když jí nestačil na výživu její rodinný majetek, jako nájemníci na cizí půdě, za jejíž užívání byla jejímu vlastníku zavázána ke zvláštním