JUDr. Josef Cyril Kotrlý
(4. 7. 1903 - 26. 10. 1973)
JUDr. Josef Cyril Kotrlý se narodil 4. července 1903 v Bludově. Josef Kotrlý zahájil svou školní docházku v Bludově, poté studoval na gymnáziu v Litovli. Spolu se svými rodiči a sourozenci byl od dětství členem Sokola, v roce 1919 založil skautský oddíl v Bludově. Zřejmě pod vlivem svého litovelského profesora Eugena Stoklase, proslulého loutkaře, založil v Bludově spolu se svou tetou Františkou Kotrlou, učitelkou mateřské školky a s bludovskými skauty loutkové divadlo. Po absolvenci pražské právnické fakulty byl krátce zaměstnán u okresního úřadu v Šumperku, později přijal místo advokátního koncipienta tamtéž. Byl klasickým příkladem tehdejšího příslušníka mladé inteligence: levicově orientovaný intelektuál, sympatizant sociální demokracie i tehdejší komunistické strany. Po V. sjezdu KSČ v roce 1929, kdy se do jejího vedení dostal Klement Gottwald a kdy započal trend bolševizace KSČ, přerušil dr. Kotrlý s komunisty veškeré své politické kontakty.
Na začátku třicátých let přesídlil do východočeského Náchoda, kde si brzy otevřel vlastní advokátní kancelář. V Náchodě pracoval v organizaci sociálně demokratické strany, za niž byl i členem městské rady. V době ohrožení republiky před Mnichovem se dr. Kotrlý aktivně angažoval v boji proti nastupujícímu nacismu. S příchodem okupace se zastavila Kotrlého advokátní a kulturně osvětová veřejná činnost v Náchodě. Po nuceném opuštění své advokátní praxe byl nasazen jako pomocný dělník do pekárny, kde se zapojil do ilegálního odbojového hnutí. Pod krycím jménem Kocour navázal prostřednictvím tajné vysílačky přímé spojení s Londýnem i Moskvou. V únoru 1944 byl gestapem zatčen, měsíc vězněn a po propuštění postaven pod policejní dohled. Přesto v odbojové práci pokračoval. Koncem dubna 1945 odešel Josef Kotrlý natrvalo do Prahy, aby se účastnil formování České národní rady (ČNR) a příprav povstání. Tehdy se stal spolu s Josefem Smrkovským a dalšími místopředsedou ČNR, on za sociální demokracii. Po vypuknutí pražského květnového povstání 5. května 1945, se do jeho čela postavila ČNR. V průběhu povstání byla ČNR postavena i před nejnáročnější politická rozhodnutí, jak reagovat na nabídky k jednání ze strany některých členů protektorátní vlády i státního tajemníka K. H. Franka a jak odpovědět na návrhy německých generálů na příměří a zastavení bojů. Dr. Kotrlý se projevil jako uvážlivý, ale rozhodný vyjednávač, byl pověřen také správou ministerstva spravedlnosti.
Do historie se JUDr. Josef Kotrlý nejvýrazněji zapsal svou účastí na jednání o kapitulaci Němců v Praze. Zachoval se vpravdě jako hrdina: i přes zprávy o tom, že Němci parlamentáře (vyjednávače) střílejí, sám se k tomuto úkolu spolu s generálem Kutlvašrem přihlásil. Při jednáních s K. H. Frankem si vedl dr. Kotrlý neobyčejně sebevědomě. Odmítl se s ním bavit o oficiálním předání moci, neboť zdůrazňoval, že naše reprezentace trvá na kontinuitě meziválečné republiky. S německým velitelem Prahy, gen. Touissantem, probíhala jednání serioznější a věcnější. Povedlo se a 8. května 1945 v 16 hodin byl podepsán text kapitulace, vypracovaný na základě jednání dr. Kotrlého a gen. Kutlvašra, čímž skončila v Praze – a fakticky v celé Evropě - válka. Josef Kotrlý ve svých pamětech vzpomíná na to, jak později konal audienci u prezidenta Beneše, aby se ho zeptal, zda jednal správně: „Moje audience byla časně ráno, stáli jsme u okna a dívali se na Prahu v ranním oparu mlhy… Jsem z moravské vesnice a moje máma mi jako chlapci vyprávěla o kráse zlaté Prahy, kde byla na sokolském sletě na přelomu století, o Národním divadle, které národ postavil, o muzeu království českého, o královském hradě. Stále v duchu vidím to zamlžené město z pracovny presidenta Beneše a hřeje mne to, že jsem trochu pomohl, aby jeho starobylost, architektura a památky byly zachovány pro budoucí generace.“
Na nátlak sovětské vlády, která adresovala čs. vládě dokonce několik diplomatických nót týkajících se Kotrlého, mu bylo doporučeno, aby rychle odjel do ciziny a sešel tak Rusům z očí. Byl proto jmenován ministerským radou na ministerstvu zahraničí a generálním konzulem pro Kanadu a Nový Foundland. Ve funkci konzula setrval dr. Kotrlý pouze do roku 1948, kdy hned po Únoru na protest proti uchopení moci komunisty v ČSR rezignoval a zůstal v kanadském exilu. Věnoval se obchodu a pojišťovnictví a na své farmě v Suttonu také lesnímu hospodářství. Za tuto činnost byl vládou provincie Quebec jmenován rytířem Řádu zásluh o zalesňování. V Kanadě byl aktivně činný v krajanském hnutí, byl předsedou místní skupiny Čs. národního sdružení v Montrealu. Dne 26. října 1973 v Montrealu zemřel.
Na motivy jeho života napsala Helena Šmahelová román Soumrak. Dne 24. dubna 1999 mu byla z iniciativy místních skautů odhalena na rodném domě pamětní deska. Dne 25. dubna 2005, při oslavách šedesátého výročí konce druhé světové války, byl dr. Kotrlý jmenován čestným občanem obce Bludov in memoriam.
Doc. PhDr. Stanislav Balík, Ph.D.
