Paměti obce Bludova

případní bratrské modlitebny hornodvorské mohli docházeti též Čeští bratři z blízké Temenice, která se v pamětech jednoty uvádí jako místu bratrské a patřila od roku 1618 až do konfiskace zároveň s Bludovem bratrskému pánu Janu Odkolkovi, který neobývaje Horního dvora mohl panský dům snadno propůjčiti souvěrcům za kostel. Žel, že kromě ústního podání není znám jiný doklad, jenž by do záhady o bratrském místu v Bludově vnesl více světla.

V kraji našem vypravuje se také, že Čeští bratři, po případě nekatolíci se schovávali a konali své bohoslužby ve sklepě na Zámečku i v lesích severomoravských. O tom netřeba pochybovati, neboť jako jinde tak i u nás uvědomělí příslušníci Jednoty, po případě protestanti neměnili přes noc svého přesvědčení a byli po bitvě na Bílé hoře na oko, aby nemusili do ciziny, katolíky, ale potají vyznávali ještě dlouho to, v čem byli vychováni.

BLUDOV ZA LIECHTENŠTEJNU.

Z jara r. 1622 byly statky Odkolkovy - mezi nimi i Bludov - od císařské komise odhadovány, aby mohly býti vydraženy. Město Šumperk ucházelo se při tom u olomouckého kardinála Dietrichštejna o Temenici. Jsouc však luteránské nejenom nic nedostalo, ale přišlo při té příležitosti docela i samo jako statky Odkolkovy a Velena z Žerotína do moci knížete Karla Liechtenštejna. Karel Liechtenštejn narodil se r. 1569 jako evangelík a byl ve víře té také vychován. Později vlivem kardinála Dietrichštejna stal se z ohledů politických katolíkem. Byl důvěrníkem císaře Rudolfa II. Když se však Rudolf přel se svým bratrem Matyášem, dal se Liechtenštejn na stranu Matyášovu a byl proto od císařského dvora v Praze propuštěn. Na to prohlásil se veřejně pro Matyáše. Za nástupce Matyášova Ferdinanda II. dosáhl vrcholu své moci. Stal se místodržitelem Čech a r. 1620 předsedou soudního dvora nad odbojnými českými pány. Úřadem tímto se značně obohatil. R. 1623 byl povýšen na knížete.