Skauting v Bludově

V roce 1907 uskutečnil anglický generál Robert Baden-Powell první skautský tábor na světě – v červenci a srpnu tábořil s několika chlapci na ostrově Brownsea na jihu Anglie. Od té doby se začala myšlenka skauting lavinovitě šířit po celé Evropě a celém světě, takže v současnosti je na celém světě pouze pět zemí, kde neexistuje skautská organizace – např. v komunistické Korejské lidově demokratické republice, na Kubě apod. V současné době má skautské hnutí hodně přes padesát milionů členů a nikdo nedokáže spočítat, koho všechno svými myšlenkami života ve službách Bohu, bližním i sobě ovlivnilo.

Dějiny českého skautingu

Poměrně brzy od začátku hnutí pronikají skautské myšlenky i do českých zemí, kam je přináší středoškolský profesor tělocviku Antonín Benjamin Svojsík, a to již v roce 1911 – v roce 1912 uskutečnil první tábor pod hradem Lipnicí u Orlovské myslivny, kam šli tehdejší jeho účastníci z Prahy pěšky a věci si vezli na velkém vozíku. Ještě před první světovou válkou se tak začala psát pohnutá historie českého skautingu, který dostal specificky český název Junák. Po utlumení činnosti za první světové války přichází první zlatá doba českého junáctví za první republiky, doba velkého rozvoje co do kvality, i co do kvantity. Na konci tohoto období v roce 1938 sdružovaly skautské organizace přes šedesát tisíc členů. Přichází však druhá světová válka a s ní první zákaz skautingu, který vydal K. H. Frank 28. října 1940. Mnoho skautů odchází do zahraničních legií a plní svůj skautský slib „milovat vlast svou a sloužit jí věrně v každé době“ nasazením a mnohdy i položením života v bitvách v Evropě i severní Africe. Mnozí z těch, kteří zůstali doma, se zapojilo do domácího odboje. Ví se přinejmenším o šesti stovkách skautů, kteří za svou činnost za války zaplatili životem.

Po druhé světové válce přichází největší rozmach – v té době bylo v republice téměř čtvrt milionu skautů. Tato doba však není dlouhá. Nástup komunistického režimu s sebou kromě života v nesvobodě přinesl i zákaz organizace, která vychovávala lidi k čestnému a svobodnému životu. Od únorových událostí roku 1948 přichází útlum, definitivní zákaz a sloučení s Pionýrem přichází k začátku roku 1950. Mnoho skautů se zapojilo do třetího odboje, stovky jich byly zavřeny, několik i popraveno či v bolševických kriminálech umučeno. Ze sousedního Klášterce pocházel dvacetiletý skaut Alois Valenta, který byl komunistickou státní mocí zastřelen. V roce 1968 spolu s událostmi Pražského jara dochází ke krátké obnově skautingu, která však dlouho nepřežila začátek okupace Československa pěti státy Varšavské smlouvy se Sovětským svazem v čele. Opět dochází k útlumu činnosti, a tak jak u dvou předchozích totalit, i v tomto případě je do dvou let po všem. Skautské oddíly musí všechen svůj majetek předat pionýrské organizaci a v září 1970 dochází k definitivní likvidaci.

Nicméně všeho jenom dočasu – již v prosinci 1989 dochází k třetí obnově skautingu v naší zemi. Myšlenky, na kterých hnutí stojí, jsou zřejmě tak životaschopné, že je ani trojí zašlapání do země nedokáže zničit. Dochází k rychlé obnově. V současné době tak skauting v českých zemích působí v kuse již osmnáctý rok – tedy téměř tak dlouho, jako za první republiky. V současné době je s téměř padesáti tisíci členů největší dětskou a mládežnickou organizací v republice. A dějiny junáckého hnutí jsou věrným obrazem dějin české společnosti. Junáci byli jednou respektovaná organizace, podruhé přisluhovači imperialistických sil a jedni z nejzatracovanějších, jednou ministři vlády, zakrátko MUKLové (Muži Určení K Likvidaci) v těch nejhorších uranových dolech.

Ke skautingu se hlásí (hlásila) celá řada světových i našich osobností – ať to již byl první člověk na měsíci – Orlí skaut Neil Armstrong či z českých ministr Prokop Drtina, básník Jiří Wolker, Miloslav kardinál Vlk, všichni polistopadoví prezidenti Akademie věd, bývalý prezident Václav Havel, několik současných poslanců atd.

Počátky skautingu v Bludově

Skauting minulých etap toho v Bludově, co se týče pramenů, mnoho nezanechal. Jedinými dochovanými kronikami ze starších dob je kronika z let 1937-38 a z prvního tábora v roce 1946, dále seznam členů druhého oddílu z roku 1945 a jeho družinová kronika, desky kroniky z roku 1968, registrační listy až po roce 1990 a několik osobních vzpomínek.

Průvod z kostela v roce 1945 po žehnání střediskové vlajky.
Průvod z kostela v roce 1945 po žehnání střediskové vlajky.

Zakladatelem prvního skautského oddílu v Bludově byl student litovelského gymnázia Josef Cyril Kotrlý (v dubnu a květnu 1945 místopředseda České národní rady, který dojednával kapitulaci německého velení Prahy a který byl až do roku 1948 generálním konzulem v Kanadě, kde také po komunistickém převratu zůstal v trvalém exilu). Na skutečné počátky vzpomínal jeho bratr Alois Kotrlý: „Skauting v Bludově byl založen v roce 1919 z iniciativy mého nejstaršího bratra Josefa, studenta gymnasia v Litovli a funkcionáře tehdy již početného skautského oddílu tamtéž. O skautském hnutí se můj bratr dozvěděl, jak uváděl později, přímo od zakladatele hnutí „Junák - Český skaut“ prof. A. B. Svojsíka na přednášce v Litovli ještě za monarchie R-U 16.6. 1918. Brzy po tomto vystoupení založil prof. K. Urban z gymnasia oddíl skautů. ... Pokud si ještě dnes vzpomínám, bludovský oddíl čítal cca 12 - 16 členů, většinou studentů např. Kozák Ladislav, Rýznar Jan, Langr Karel, Kotrlý Karel, Kotrlý František, Kotrlý Alois, Bauer Ervin, Valenta Jan, Ščudla V. a ještě dvě osoby z dolního konce - snad Barvínek a Směšný. Vedoucím byl bratr Josef. Schůzky se konaly na různých místech kolem Bludova např. Brusná, u Rozárky, Gryngle, na Zámečku aj. Pokud šlo o stejnokroje, každý člen to řešil dle svých možností a postupně, a to obarvením košile na zelenou, stejně tak se šátkem, kalhoty krácením. Jen hole se daly sehnat snadně, ale jejich kování musel provést některý z mistrů kovářů (Jorda či Bezděk). Určité součástky stejnokroje se daly sehnat z odprodeje po americké armádě, což zařizoval jeden člen z oddílu. ... Mimo pochůzky kolem Bludova organizovali se vycházky pěší do vzdálenějších míst: Nový zámek u Hanušovic, Bradlo, Drozdovská pila aj. Tam došlo k setkání se skauty zábřežskými. ... Největším zážitkem bylo během krátké činnosti skautů v Bludově zájezd na první setkání skautů z celé ČSR do Olomouce ve dnech 27. - 29. srpna 1921. ... Krásné vzpomínky prožité na 1. sjezdu skautů v roce 1921 v Olomouci zůstávají trvalé. ... Josef odešel v roce 1922 do Prahy na studium a Karel odešel po dvou letech také. Nikdo z těch bludovských již nepokračoval. Byla to škoda. Vím, že ti všichni byli také v Sokole včetně i mých všech bratrů.“

Po roce 1924 opravdu v Bludově nikdo nepokračoval. Junácká pochodeň u nás vzplála po třinácti letech roku 1937.

Bludovský skauting v době těsně předválečné

Roku 1937 vzniká v Bludově skautské středisko, hlavně z iniciativy Františka Diviše a Karla Jekla. K němu se asi po čtrnácti dnech přidává chlapecký spolek „Černá ruka“. Junáci vyvíjejí svou činnost bez zázemí klubovny, které se jim dostane až po válce. Konají se schůzky v okolí Bludova. Do činnosti je zapojena v souladu s požadavky doby i výchova branná - nácvik úkrytu při náletu atd. Svou samostatnou činnost vyvíjejí i družiny. Oddílové schůzky se konaly v hostinci pana Šimka. Obsahem těchto schůzek byly podle kroniky téměř jen organizační záležitosti – vybírání příspěvků, registrace atd. Počet členů kolísal kolem 30. (V této době byl skautem již i br. František Pavlů a br. Oldřich Pavlů - donedávna činní činovníci střediska.)

Tábory se nekonaly, o prázdninách 1938 se konala cyklistická čtyřdenní výprava ke hrobu prezidenta Osvoboditele - do Lán.

Z této doby se také zachovala cenná památka - relikvie. Je to středisková vlajka, která nese nápis „Skaut RČS Bludov“, kterou dodnes středisko při slavnostních příležitostech nosí v průvodu a na niž skládají činovnický slib nově zvolení činovníci střediskové rady.

Zápisy zmíněné kroniky se končí koncem roku 1938, činnost byla vyvíjena ještě nějakou dobu poté. V červenci 1940 byl Junák rozehnán, v Bludově činnost dále nepokračovala.

Mezi Hitlerem a Stalinem

Hned po skončení války se obnovila činnost Junáka v Bludově. Za tímto obnovením stáli bratři František Pavlů, Zdeněk Ston, Antonín Štolc, Rudolf Krejčí, Bohuslav Straka, Adolf Straka, Vladimír Juránek. Střediskovým vůdcem byl Antonín Štolc. V této době u nás fungovaly tři chlapecké oddíly. Vedoucím prvního byl František Pavlů, vůdcem druhého (zpočátku oddíl vlčat) pplk. Rudolf Krejčí, po něm od roku 1947 František Pecháček – Bručoun, vedoucím třetího (roverského) František Matějček. V obci pracoval taktéž dívčí oddíl pod vedením Věry Souralové, které mj. pomáhala Jindřiška Franková, provd. Stonová.

Tehdy měli bludovští skauti konečně své klubovny. Zpočátku byli na zámku, později se dva oddíly přesunuly na četnickou stanici na statku čp. 38, druhý oddíl se usídlil v nedávno zbořeném domku, který patřil rodině Krušinských (v potokách).

Zámek Žerotínů v Bludově ve 30. letech 20. století.
Zámek Žerotínů v Bludově ve 30. letech 20. století.

Z roku 1945 se zachovalo skautské razítko, podobně jako státní vlajka, na kterou nyní již více než šedesát let slibují bludovští skauti svoji věrnost vlasti. Již v létě 1945 se bludovské skautky a skauti zúčastnili rádcovského kurzu ve Velkých Losinách, o rok později se František Pecháček a Jindra Franková účastnili Jesenické lesní školy u Cukmantlu (dnešní Zlaté Hory), o rok později se účastnil této lesní školy Jan Ston - Šíp. 2. oddíl tam tehdy dělal „technický“ oddíl.

První tábor se konal roku 1946 u Opatovického rybníka. Další byl roku 1947 u Cukmantlu. Posledním byl tábor u Žulové.

Doba poválečná byla obecně dobou národních slavností a průvodů. Tento trend se projevil i ve skautské organizaci. Zachovaly se fotky z velkého skautského průvodu konaného při příležitosti svěcení střediskové vlajky v místním kostele P. Oldřichem Koutným.

Koncem ani ne pětiletého období činnosti Junáka byl početní stav stále velmi silný, i když ne takový, jaký byl na počátku. Likvidace se ho proto na začátku roku 1950 silně dotkla, neboť bludovské středisko mělo již i docela značný majetek.

1968 - 1970

Pražské jaro přineslo s sebou obnovení činnosti Junáka nejen celorepublikového, ale i bludovského. Zdaleka však nedosáhl takového početního stavu, jako v roce 1945. Pracovaly dva chlapecké oddíly, vůdcem prvního byl František Pavlů, vůdcem druhého Ladislav Úlehla, kterému významně pomáhal Alois Macek. Vedoucí dívčího oddílu byla Danuška Hojgrová. Středisko vedl Zdeněk Ston. V činnosti se výrazně angažovali také Jaroslav Špička a Oldřich Pavlů. Klubovna byla umístěna na zámku, v bývalém bytě poštmistra Q. Pavlíka.

V roce 1968 se konal třítýdenní skautský tábor „Pod Petrovicó“ u Bludova. Účastnili se jej členové obou chlapeckých oddílů. O rok později se konal tábor v Jakubovicích. Mezi tehdejšími členy najdeme řadu zajímavých jmen – podle abecedy namátkou Milan Hojgr, Roman Kotrlý, Pavel Ston (dnešní starosta), Leoš Straka, Slávek Straka, Oldřich Švéda ad.

Obnovení v roce 1990

Na začátku roku 1990 se začíná psát 5. kapitola historie Junáka v Bludově. 8. ledna 1990 se ve sklepních prostorách Kulturního domu (dnešní vinárna Domino) sešli ti, kteří měli zájem o pomoc při „rozjezdu“ střediska. Byli to zejména br. Jaroslav Frič, František Pavlů, František Pecháček, Lubomír Znoj st. Jednání se zúčastnil i Stanislav Balík st. (tehdy člen Rady MNV), který sehnal klubovnu - bývalá svazácká v přízemí severní věže zámku, která byla měsíc opravována, než do ní byly vpuštěny děti.

Dívčí oddíl na táboře v roce 2005.
Dívčí oddíl na táboře v roce 2005.

První oddílová schůzka se konala v úterý 20. února 1990. Přítomno bylo třináct hochů. 23. března proběhla registrace - 57 členů střediska. Od počátku pracoval první chlapecký oddíl, od nějž se v září 1990 administrativně oddělila smečka vlčat (již od 3. schůzky v březnu však pracovala samostatně), první dívčí oddíl, od kterého se roku 1991 oddělily světlušky.

Oddíly

Po roce 1990 se ve vedení oddílů vystřídala řada činovníků. Vedoucí (vůdcové) oddílů: 1. chlapecký oddíl: Lubomír Znoj st. (1990-1991), Antonín Kubíček (1991-1995). 2. oddíl Bludovit: Jaroslav Frič (1990-1995), Lubomír Znoj st. (1995-1996), Stanislav Balík ml. (1996-2001), Jaroslav Petřík (od 2001). 1. dívčí: Jiřina Kubíčková (1990 - 95), Marie Znojová (1996- 98), Martina Vařeková (1998-2000), Lubomír Znoj ml. (2000-2002), Lucie Novotná (2002-2003), Ivana Novotná ml. (2003-2005), Petra Novotná (od 2005). 2. dívčí - světlušky: Jaroslav Frič (1991-1992). 469. klub oldskautů: Oldřich Pavlů (1990-1998), Lubomír Znoj st. (1998-1999), Jaroslav Frič (od 1999). Od listopadu 1990 do počátku roku 1993 pod bludovským střediskem sudkovští skauti. Od roku 1996 do roku 1998 byl v bludovském středisku registrován 3. oddíl Šedí vlci Šumperk. V současné době pracují tři oddíly: 1. dívčí, 2. chlapecký a oddíl oldskautů. Vůdcem střediska byl od ledna 1990 do 1992 František Pavlů, poté do roku 1995 Jaroslav Frič, v letech 1995 – 1998 byl vedoucím střediska Lubomír Znoj st. V lednu roku 1998 byl zvolen vůdcem střediska Stanislav Balík ml., který jím je dodnes.

Tábory

První tábory po roce 1990 se uskutečnily až roku 1991: chlapecký v Sudkově U Korýtka, dívčí na Návrší. Roku 1992 opět dva: chlapecký v Sudkově U Korýtka, dívčí navazující tamtéž. V roce 1993 se uskutečnil tábor v Horních Studénkách, jehož se zúčastnil chlapecký a část dívčího oddílu a tábor vlčat na Olšanských horách. Rok 1994 viděl opět dva bludovské tábory, na stejných místech jako roku 1993. Roku 1995 proběhl tábor 2. oddílu na Olšanských horách. V šestém roce činnosti se uskutečnil tábor pod hradem Mírov. Na rok 1997 byl naplánován tábor ve Velkých Karlovicích, ale ten se kvůli povodním neuskutečnil, místo něho se uskutečnil tábor bez stanů na Smrčině nad Sobotínem. Zatím poslední tábory se konaly v roce 1998: chlapecký opět v Sudkově, dívčí na Olšanských horách. V roce 1999 proběhl chlapecký tábor „padajících vodopádů“ v Dlouhomilově a dívčí v Hosticích. V letech 2000-2002 proběhly v každém roce dva tábory – chlapecký a dívčí – u Cotkytle. Další tři roky – 2003-2005 – u Březné a v roce 2006 u Koruny poblíž Krasíkova. Od roku 2004 probíhají chlapecký a dívčí tábor souběžně – stojí poblíž sebe, mají společnou kuchyň a jídelnu, ale zcela oddělený program.

Stavba kluboven

V druhé polovině devadesátých let se bludovští skauti a skautky vzchopili k velkým akcím – stavbám kluboven. Nejprve v roce 1995 vybudovali v bývalém dřevníku za zdravotním střediskem menší klubovnu, kterou dnes užívá dívčí oddíl. S úpravami se započalo 24. července 1995 a po třech měsících úporné dřiny byla klubovna 28. října po slavnostním aktu u pomníku padlých otevřena. Klubovnu si za pomoci obce (která dodala materiál, a to proto, že klubovna je i nadále v jejím majetku) vybudovali svépomocí. „Motorem“ celé akce byl František Pecháček, který této akce využil mj. k tomu, že členy oddílu - většinou chlapce ve věku okolo 15 - ti let učil postupně všem řemeslným pracem, které se zde prováděly. Na stavbě této klubovny bylo 29 členy odpracováno 1429 hodin – více jak sto hodin odpracoval František Pecháček, Stanislav Balík ml., Lubomír Znoj ml., Lubomír Znoj st., Pavel Znoj. O čtyři roky později v roce 1999 vybudovali junáci větší klubovnu na druhé straně objektu. Stavbu již prováděli ti, které čtyři roky dříve „vyučil“ br. Bručoun. Na stavbě 30 členů odpracovalo 1438 hodin. Více jak sto hodin odpracovali Stanislav Balík ml., Lubomír Znoj ml., Milan Jendrišák, Jaroslav Petřík, Stanislav Balík st. Práce začaly 26. července 1999, skončily 11. října téhož roku. Klubovnu 27. října 1999 slavnostně otevírala starostka Junáka Iva Macková.

Dnešní činnost

A jak se dnes prezentují bludovští skauti na veřejnosti, nebudeme-li mluvit o stovkách schůzek v průběhu každého roku, vydávání jedenáctého ročníku svého měsíčníku (nedávno vyšlo již jeho 103. číslo), výpravách, účasti na celorepublikových i mezinárodních skautských akcích a táborových ohních? Od roku 1995 stojí skauti a skautky vždy 8. května a 28. října čestnou stráž u pomníku padlých při kladení věnců, čímž vyjadřují svou úctu k těm, kteří za naši svobodu obětovali svůj život. Od roku 1995 se na podzim konává Drakiáda, v posledních letech vždy na státní svátek sv. Václava, v lednu působí skauti jako služba v šatně na obecním plese. V lednu se také již od roku 2001 zapojují do Tříkrálové sbírky, která již v posledních dvou letech proběhla v Bludově výhradně ve skautské režii. Každoročně na Vánoce (od roku 1990) přinášejí do kostela Betlémské světlo, od roku 1997 jej roznáší také některým starým spoluobčanům domů. Tradicí jsou také již plavecké výcviky, lezení na umělých horolezeckých stěnách, vícedenní výpravy o jarních a podzimních prázdninách, trénování ve zručnosti v tzv. kutílnách apod. Oba dětské oddíly se rovněž účastní celostátních závodů – největším úspěchem byl rok 2001 a třetí místo družiny skautů v krajském kole Svojsíkova závodu v Ostravě.

Chlapecký oddíl na táboře v roce 2008
Chlapecký oddíl na táboře v roce 2008.

V posledních osmi letech se počet členů střediska pohybuje mírně nad padesáti – v letošním roce středisko registrovalo padesát čtyři členů. Od roku 1990 prošlo skautskými oddíly téměř tři sta členů.

Věčný táborový oheň

U věčného táborového ohně již sedí pořádně velká družina bludovských skautů - ať už to jsou ti zakládající z roku 1919, nebo např. Josef Matějček, bratři Adolf a Bohuslav Strakové, Vladimír Juránek nebo František Špička, malíř, který vymaloval v únoru 1990 zámeckou klubovnu. V roce 2002 zemřel František Pecháček, po němž bylo vzápětí bludovské středisko pojmenováno.

Na závěr

Skautská organizace je v Bludově jediným spolkem, který ačkoli byl po roce 1948 zakázán, obnovil po roce 1989 svou činnost. Těžko říct, čím se tak lišil od spolků jiných, ne tak šťastných. Snad i proto, že hlavní poslání skautingu – výchova mladých lidí k čestnosti, pravdomluvnosti, spravedlnosti a pomoci jiným – zůstává stále aktuální.

Doc. PhDr. Stanislav Balík, Ph.D.

Zpět!
Navigace: Bludov.cz > Webové stránky >
Aktualizace: 17.01.2010 (23:33)
Copyright (c) 2001 - 2018 Obec Bludov. Stránky vytvořil a spravuje Jaroslav Šimek. Validní XHTML 1.0 a CSS. Běží na Apache, PHP a mySQL. Mapa stránek. Prohlášení o přístupnosti.