Potravní spolek Vzájemnost v Bludově

Historie spolkového domu

Dne 26. listopadu 1714 byla bludovskému učiteli Floriánu Zapletalovi prodána hrabětem Janem Jáchymem ze Žerotína cihlářská pec, která již dosloužila – severní křídlo bludovského zámku bylo dostavěno a žádná jiná zděná budova se v obci nestavěla. Cena byla 10 zlatých včetně pozemku. Kantor Florián Vavřinec Zapletal, který je uváděn ve farních zápisech k roku 1706 po rektoru Škodovi, přičemž je nazýván ctným, šlechetným a poctivým vdovcem, si na získaném místě postavil chalupu. Zcela určitě to byla stavba dřevěná a logickou úvahou lze vyvodit, že z pece na vypalování cihel vznikly sklepní prostory. Tuto úvahu potvrdily sondy prováděné do sklepní podlahy Evou Kösslerovou. Ve vyhloubených dírách se našly úlomky cihel a dřevěný popel.

Katastrální mapa Bludova, Chromče a Bohutína. Jedna ze souboru katastrálních map náležících od 1. dubna 1710 Žerotínům.
Katastrální mapa Bludova, Chromče a Bohutína. Jedna ze souboru
katastrálních map náležících od 1. dubna 1710 Žerotínům.

V následujících 200 letech přecházel domek z majitele na majitele (vystřídalo se jich šest), než domek 18. srpna 1854 získal Josef Umlauf, který do Bludova přišel v roce 1849 z Moravského Karlova a věnoval se obchodu. V Bludově se mu dařilo, majetkové poměry jeho rodiny byly velmi slušné, tři jeho synové vystudovali v Olomouci na učitele a z Bludova odešli. Dům předal 8. července 1897 provdané dceři Antonií a jejímu manželovi Janu Kotrašovi (správci školy v Dubicku).

Počátek „konsumu“

Od těchto manželů si pronajalo polovinu domu šedesát osm zakládajících členů Potravního spolku Vzájemnost v čele s ředitelstvem: S. Pavlík, Fr. Janků, P. Plod, T. Vařeka. Obchodní činnost – dnešní terminologií „nákup zboží za účelem jeho dalšího prodeje“ – zahájili 15. června 1898. Ve zbývající nepronajaté části domu bydlel Josef Umlauf, který jako povolání uvádí trafikant. Roční nájemné spolku činilo 80 zlatých.

Pohlednice z Bludova z roku 1900.

V Rakousko-Uherské monarchii byl v r. 1892 změněn měnový systém. Měna rakouská (60 krejcarů se rovnalo jednomu zlatníku, který byl ovšem stříbrný) byla nahrazena měnou korunovou (1 koruna = 100 haléřů = 1⁄2 zlatníku). Do roku 1900 se však nadále obchodovalo a účtovalo v zlatnících (zlatkách). Po roce 1900 je veškerý finanční styk již pouze v korunách.

Tolik jen na vysvětlení, proč do roku 1899 uvádím údaje ve zlatých a od roku 1900 již pouze v korunách. Prodavač A. Vaněk složil kauci ve výši 400 zlatých. Jeho týdenní mzda činila 5 zlatých. Vstupní poplatek člena činil 5 zlatých, další kapitál ve výši 1100 zlatých se získal zapůjčením od členů ředitelstva a dalších sedmi občanů (Josef Matějček, Tomáš Obšil, Antonín Skoumal, František Pecháček, Josef Matura, František Morávek, Karel Ston) – všichni zapůjčili po 100 zlatých. Jen pro zajímavost – vagon černého uhlí z Ostravy se pořídil včetně dopravy za 86,44 zlatých. Kontrolu za první půlrok podnikání – k 31.12.1898 vykonal revizor spolku MUDr. Alois Sloupenský.

Životní náklady na přelomu století

V obchodě se prodávaly především potraviny, přestože koncese byla vystavena na obchod se smíšeným zbožím. Pro možnost posouzení výše životních nákladů v dané době dále uvádím nákupní ceny zboží (za které se nakupovalo do obchodu), prodejní cena byla pochopitelně vyšší. Denní tržba v roce 1899 činila 24 zlatých (průměr vypočtený z tržeb měsíce února). Žito se nakupovalo 1 metrický cent za 10,25 krejcarů (dále jen „k“), 1 kg mouky pšeničné á 11 k, 1 kg kvasnic á 56 k, 1 kg rýže á 15,5 k, 1 ks bílé sodovky á 5 k, červená sodovka á 6 k, kopa syrečků á 64 k, 1 kg cukru á 36,25 k, 1 kg krup á 11 k, 1 kg slaniny á 41 k.

Pohlednice z Bludova z roku 1919.

V roce 1900 se prodalo 7404,1 litru (!) žitné kořalky z Žerotínovy palírny - 1 litr á 19 k. Pomerančová, třešňová, raspošín (zřejmě kmínka – ze slovenské rasca=kmín) a hořká kořalka se nakupovaly 1 litr á 28 k. Nejdražší byl rum: 1 litr á 50 k. 1 kg hřebíků se nakupoval za 19 k, 1 kopa hřebíků kovaných laťáků za 54 k. Mouka se nakupovala z Olomouce, nebo se koupilo obilí a toto se v Habermannově mlýně nechalo semlít – kupř. semletí 1728 kg pšenice stálo u Habermanna 2,07 zlatých. Dovoz koňským povozem zboží ze Zábřeha stál 1,20 zlatý za fůru, odvoz bečky na kořalku do palírny stál 5 krejcarů. Podnikání se dařilo, v roce 1900 spolek zaměstnával již dva prodavače, z nichž jeden bydlel v domě čp. 146 („konsum“) – při sčítání lidu v roce 1900 je zde přihlášen kromě Josefa Umlaufa také Josef Kotrlý, nar. 1. ledna 1875 v Bludově, svobodný, prodavač Potravního spolku Vzájemnost. Kde bydlel prodavač A. Vaněk, nevíme. Z účetní knihy však víme, že pomocník měl poloviční plat, než prodavač. Z účetní uzávěrky za rok 1902 víme, že stav členů na začátku roku byl 266 členů, během roku přistoupilo 6 členů, vystoupilo 12. K 31.12.1902 stav členů 260. Roční obrat činil 61 403,69 korun, rezervní fond činil 1895,78 korun, vyplacená dividenda členům 7,1 %, na daních bylo zaplaceno 853 korun, vyplacené úroky z podílů 133,16 koruny, ze vkladů 16,05 koruny z kauce 36,68 koruny. Prodané zboží zakoupeno za 52 884,64 korun, pokladní hotovost na počátku roku 1902 činila 128,51 korun. Na skladě zůstalo neprodané zboží v nákupní ceně 9385,52 korun.

Koupě domu

Spolek byl v tisku napadán, že není dostatečně „národní“, protože zboží nakupuje u německých prodejců. Tak kupř. 2. 3. 1906 otiskl týdeník Moravský Sever článek s názvem „Svůj k svému“, ve kterém se poukazuje na skutečnost, že spolek „z větší části kryje potřeby své u Gedona v Šumperku a lihoviny bere od Židů“. 16. března 1906 se spolek proti tomuto nařčení bránil v Severní Moravě a pokoušel se své aktivity obhájit a nařčení vyvrátit. Tato polemika byla zřejmě způsobena závistí, kterou mohlo probudit mimo jiné i to, že 1. června 1904 byla mezi manžely Janem a Antonií Kotrašovými a Potravním spolkem Vzájemnost zastoupeným mimo jiné jeho ředitelem Aloisem Kvapilem domkařem z čp. 90 v Bludově (na místě této chalupy „Na Balóně“ dnes stojí rodinný domek čp. 784 rodiny Březinovy), uzavřena kupní smlouva na dům čp. 146 se zahradou za 5000 korun. Spolek požadovanou částku zaplatil hotově před podpisem smlouvy. Smlouva obsahovala podmínku, že Josef Umlauf, výměnkář z čp. 146, odstupuje od práva užívání domku. Dům byl odevzdán 1. července 1904.

Pohlednice z Bludova z roku 1927.

Polemiky v tisku skončily tím, že na ně přestal spolek reagovat. Oznámení o konání Valné hromady Potravního spolku Vzájemnost přináší Severní Morava 19.1.1907 a kromě zprávy o výši dividendy ve výši 10 % přináší pochvalu: „Vidět, že je nyní v rukou poctivých a hospodárných.“ Poslední nalezená novinová zpráva je ze Severní Moravy 5.2.1909. Oznamuje se, že 31.1.1909 se konala Valná hromada, kde bylo oznámeno: členů ke konci roku 1908 – 256. Peněžní obrat činil 167 441,08 korun, čistý zisk 7338,90 korun, na dividendy členům bylo vyplaceno 6725,39 korun. Nechybí opět pochvala o tom, že spolek je dobře veden. O činnosti spolku od r. 1908 se podařilo zjistit pouze to, že podle sčítání lidu v roce 1910 a 1921 byl stále majitelem domu Potravní spolek Vzájemnost a nebyl v něm přihlášen žádný obyvatel.

Doba druhé světové války

V květnu 1939 byl Potravní spolek Vzájemnost likvidován německými úřady bez náhrady. Po dobu okupace byl obchod přidělen Vojtěchu Kvapilovi, někdejšímu skladníkovi zlikvidovaného spolku. Na základě kupní smlouvy z 9. ledna 1940 bylo vlastnické právo na dům čp. 146 převedeno za 4880 RM (říšských marek 1 RM = 10 Kč) na Adalberta Kvapila. Vojtěch Kvapil, synovec někdejšího ředitele Potravního spolku Vzájemnost, měl za manželku Marianu Scholzovou a bydlel na čp. 190 (naproti čp. 146). Dle Pamětní knihy obce Bludov musel převedený obchod postoupiti německému obchodnímu družstvu v Šumperku a odprodati mu i dům, který za 4880 RM získal. Tento majetkový převod se však v pozemkové knize neobjevil.

Doba poválečná

1. října 1945 převzal dům s obchodem nazpět Potravní spolek Vzájemnost, kdy na valné hromadě bylo zvoleno nové ředitelstvo. Záležitost však nebyla právně jednoznačná. Majetek byl posuzován jako německý (po německém obchodním družstvu), a proto byl Vojtěch Kvapil, který zde působil jako správce, soudem v Olomouci dne 20.2.1947 vyzván, aby si podal žádost o zápis národní správy. To tento učinil a na jeho návrh došlo ke změně názvu firmy (počeštění) a dům byl prakticky uznán za jeho majetek. 5. srpna 1948 je podána Potravním spolkem Vzájemnost žádost o restituci.

Pohlednice z Bludova z roku 1931.

Dne 22. června 1949 bylo do pozemkové knihy vloženo vlastnické právo na dům čp. 146 pro Severomoravské spotřební, výrobní a úsporné družstvo v Šumperku a vymazala se poznámka o restituci. Rada ONV Šumperk dne 5.10.1949 po kladném vyjádření Ústřední rady družstev a souhlasného pokynu ministerstva vnitřního obchodu, rozhodla, že nemá námitky ve věci zřízení textilní prodejny v čp. 146 Bludov. Tím pozbylo platnost prozatímní povolení ze dne 27.10.1948, kterým byl prodej textilu již v říjnu 1948 povolen. Vlastnické právo pro Jednotu, spotřební a výrobní družstvo v Bludově bylo do pozemkové knihy vloženo 23.2.1954. Dne 13.3.1957 bylo podle smlouvy o sloučení družstev vloženo vlastnické právo na dům čp. 146 pro Jednotu lidové spotřební družstvo Šumperk. Prodejna textilu byla později změněna na prodejnu průmyslového zboží, kterou vedl Vojtěch Čožík. Po vybudování obchodního domu v sedmdesátých letech 20. století se prodejna odstěhovala a opuštěný dům chátral.

Dne 13. března 1989 byl na základě Hospodářské smlouvy proveden zápis v evidenci nemovitosti – Jednota SD Zábřeh předala nemovitost Českému zahrádkářskému svazu, základní organizaci Bludov. Po skončení restitučního sporu, ve kterém neúspěšně žádala o vydání tohoto domu čp. 146 Cehová Marie (dcera Vojtěcha Kvapila), prodali zahrádkáři dům Ing. Blaženě Divišové, od které jej koupil Jiří Nimmrichter a Eva Šimková, kteří zde vybudovali restauraci. Při vyklízení objektu nalezli za trámem na půdě účetní knihu, za jejíž zapůjčení jim děkuji. Jen díky tomu, že ji zachovali, jsou údaje v tomto článku uvedené skutečným pohledem na životní náklady začátku 20. století.

Ostatní údaje o postupném převodu nemovitosti a historii domu jsou převzaty z práce Mgr. Drahoslava Polácha a Evy Kósslerové z června 1995 - „Stavební historický průzkum čp.146 Bludov“ uložené na OÚ Bludov.

Prameny a literatura:
  • Janíčková, P. (2002): Spolky a spolkový život v Bludově do r. 1918, diplomová práce
  • Polách, D.; Kösslerová, E. (1995): Stavebně historický průzkum čp. 146 Bludov
  • Spurný, F. a kol. (1979): Bludov dříve a nyní
  • Účetní kniha Potravního spolku Vzájemnost vedena od r. 1898 do r. 1905

Článek z července roku 2004

Stanislav Balík st.

Zpět!
Navigace: Bludov.cz > Webové stránky >
Aktualizace: 22.10.2010 (21:45)
Copyright (c) 2001 - 2019 Obec Bludov. Stránky vytvořil a spravuje Jaroslav Šimek. Validní XHTML 1.0 a CSS. Běží na Apache, PHP a mySQL. Mapa stránek. Prohlášení o přístupnosti.