Spořitelní a záloženský spolek

Můžeme už jen spekulovat nad tím, zda podpora římskokatolické církve Občanské záložně či na jejích valných hromadách zveřejňované hospodářské výsledky (zřejmě však obojí) byly důvodem, proč skupina občanů, kteří v r. 1897 opustili spolek Svatopluk a založili Sokol, založila 12. května 1901 Spořitelní a záloženský spolek (Reifaisenku) v Bludově. Tento peněžní ústav s ručením neomezeným měl 16 zakládajících členů. Vstupní (závodní) podíl byl stanoven na 20 korun. Postupně se členská základna rozrůstala nejen do Bludova, ale i do blízkého okolí (Chromeč, Bohutín). V roce 1917 měl spolek 190 členů. Prvním předsedou dozorčí rady byl v r. 1901 zvolen František Wicenec c. a k. školní inspektor v Bludově, místopředsedou rolník Jan Benda ml. (syn bývalého dlouholetého starosty z let 1860 – 1879). Fr. Wicenec byl předsedou do r. 1907, kdy na funkci rezignoval. Nový předseda byl zvolen až v r. 1908 a stal se jím Jan Benda ml., na Bendovo původní místo byl zvolen učitel Rudolf Kordas. V r. 1910 byl R. Kordas zvolen předsedou dozorčí rady a jeho náměstkem byl ustanoven Antonín Prokeš, správce pošty v Bludově. Předsedou byl R. Kordas jen do r. 1912, kdy ho střídal rolník Josef Ženožička. Po něm nastoupil na roky 1913 a 1914 učitel Václav Blažek a od roku 1915 do roku 1918 byl předsedou František Ston. Do roku 1939 k uvedeným „přibyli“ ještě Josef Hošek, František Kulil, Josef Člupný, Jan Pecháček, Alois Svozil, Josef Kotrlý, Antonín Ptáček, Alois Nesét, Petr Plod.

První část pohlednice z Bludova z roku 1906.
První část pohlednice z Bludova z roku 1906.

Spolek byl již od svého vzniku členem Ústřední jednoty záložen v Praze. Po celou dobu trvání byl veden činovnicky. Úřadovalo se vždy v neděli odpoledne. Úroky z vkladů byly stanoveny na 3 – 3,5 %, hypoteční půjčky měly úrok 4,5 % a půjčky směnečné byly stanoveny na 4,75 %. Spolek nepůjčoval pouze svým členům, ale finančně podporoval hlavně Sokol. Dosvědčuje to zápis z r. 1903, dle kterého bylo pro tělocvičnou jednotu Sokol Bludov zapůjčeno 256 korun na zaplacení stolařské práce. Peníze byly půjčeny na člena ředitelstva spolku učitele Vladimíra Valentu, který byl zároveň členem Sokola. V roce 1904 byla Sokolu zapůjčena částka 10.000 korun na zaplacení stavby sokolovny. Další půjčka, jejíž důvod není uveden, byla Sokolu poskytnuta r. 1915 a činila 8.000 korun. Od roku 1911 se pravidelně každoročně zapisovaly do protokolu dozorčí rady také roční účetní uzávěrky. V r. 1910 měl spolek jmění 275.084 korun 64 haléřů, na dluzích 274.189 korun 92 haléřů. Čistý zisk dosáhl 897 korun 72 haléřů. Za dva roky nato byl čistý zisk téměř o polovinu větší, a to 1518 korun 41 haléřů. Příjmy činily přes 310.000 korun. Příjmy postupně klesaly a před začátkem první světové války v r. 1914 dosáhl spolek 1298 korun zisku. Počet členů postupně narůstal. Při své likvidaci měl 314 členů s 314 podíly. V r. 1936 činila odměna pokladníka 8000 Kčs ročně, tzv. „hotové vydání představenstvu a dozorčí radě“ (odměna a občerstvení) činilo v r. 1937 11.950 Kčs. To je možná také důvodem značného počtu funkcionářů. O odměny za členství v představenstvu a dozorčí radě se zasloužilí členové postupně dělili. Aktiva spolku v r. 1937 činila 3.098.079,65 Kčs. Po připojení Bludova k Německé říši je účetnictví vedeno v říšských markách – v r. 1939 činila aktiva 346.118,48 RM, zisk 1276,38 RM, odměna pokladníka 1000 RM ročně, hotové vydání představenstvu a dozorčí radě 1401 RM. Valné hromady pořádal spolek v hostinci Julie Plodové (dnes dům keramika Dušana Váni). Slova „soucit s dlužníkem“ byla ve spolku neznámá. Kdo neplatil úroky z půjčených peněz déle než dva roky, byl předán soudu a dluh exekučně vymožen na dlužníku či ručiteli.

Druhá část pohlednice z Bludova z roku 1906.
Druhá část pohlednice z Bludova z roku 1906.

Obec Bludov využívala služby obou peněžních ústavů. U Spořitelního spolku si kupř. vypůjčila částku 50.000 Kčs na stavbu silnice na Horní konec. Celkový dluh obce Bludov v r. 1940 po sloučení obou peněžních spolků činil kolem 260.000 Kčs a byl uhrazen po výměně československých státních cenných papírů, které obec Bludov vlastnila, z korunové měny na měnu německou bez souhlasu tehdejšího už německého starosty Erbena zásluhou tehdejšího úředníka obecního úřadu Hynka Mináře z čp. 103.

Spolek fungoval do roku 1939, stejně jako Občanská záložna. Oba tyto peněžní ústavy byly sloučeny 19. května 1940 v jedno spořitelní společenstvo a toto bylo převedeno do Spar und Vorschussverein. Posledním starostou spolku při jeho likvidaci byl Petr Plod (bývalý starosta obce), předsedou dozorčí rady Josef Hošek, členy dozorčí rady Josef Člupný, František Kulil, Josef Kotrlý, Antonín Ptáček a Alois Nesét. Pokladníkem Josef Zatloukal.

Po osvobození v r. 1945 nebyla činnost obou peněžních spolků obnovena. Pokračovatelem bez závazků k původním peněžním ústavů byla Hospodářská záložna v Bludově založená v r. 1946. Tato úřadovala v místnosti bývalého Spořitelního spolku v domě čp. 32 – rohový dům na křižovatce naproti kostelu.

Prameny a literatura:
  • Spurný, F. a kol.: Bludov dříve a nyní, 1979
  • Protokoly pro dozorčí radu a představenstvo spoř. spolku 1901-1940, SOA Šumperk
  • „Okupace 1938“ – odbojová jednotka tzv. „taroková partie“ – vzpomínky Hynka Mináře sepsané 20. října 1945, SOA

Článek z března roku 2004

Stanislav Balík st.

Zpět!
Aktualizace: 22.10.2010 (21:37)
Copyright (c) 2001 - 2019 Obec Bludov. Stránky vytvořil a spravuje Jaroslav Šimek. Validní XHTML 1.0 a CSS. Běží na Apache, PHP a mySQL. Mapa stránek. Prohlášení o přístupnosti.