Někteří bludovští řeholníci a řeholnice

S. M. Klára Milada Kümmlová

Narodila se 13. června 1922 v Bludově, okr. Šumperk, jako druhá ze tří dětí. Otec byl tkalcem v šumperské továrně, matka pracovala v domácnosti. Otec náhle zemřel, když Milada měla 10 let. Matka nastoupila do továrny, kde pracovala na směny, ale o děti se dál pečlivě starala. Milada vychodila obecnou i měšťanskou školu v rodišti. Po skončení školní docházky opatrovala děti jedné rodiny a vypomáhala v pekárně.

V roce 1939 ji vzala jedna paní učitelka s sebou k dominikánkám do Olomouce-Řepčína, kde hned zůstala a přihlásila se za čekatelku, i když sestry vůbec neznala. Matka těžce nesla tento její odchod a posílala jí dopisy, aby se vrátila. Bylo to v době protektorátu, proto bylo pro ni nesnadné jet za ní. Když se později přesvědčila, že je šťastná, smířila se s rozhodnutím své dcery. Obláčku měla 24. 8. 1940, první sliby 25. 8. 1941 a věčné 18. 8. 1947.

S. M. Klára Milada Kümmlová
S. M. Klára Milada Kümmlová.

Svědomitě zastávala povinnosti v domě, působila také u dětí v Řepčíně, v Křelově, v Předklášteří a v Litovli v plné síle, až v r. 1949 při nakládání uhlí se nachladila a onemocněla zánětem pohrudnice s exudátem a pak ji stíhaly různé nemoci. Po vyvezení sester do Bohosudova v září 1950 pracovala v několika továrnách: v teplické továrně „Teně“, ve „Vrchoslavské šroubárně“, ve Varnsdorfu v továrně „Elite“ a v Horním Maršově „Texlen“. Od 1.7.1958 působila jako pomocná zdravotní síla v Domově důchodců v Hodoníně do 31. 3. 1969. Tam se podrobila operaci štítné žlázy.

Když se politické poměry maličko uvolnily, absolvovala tříletý kurs německého jazyka a sanitářský kurs. Dalším jejím působištěm byl Domov důchodců v Opavě, kde byla sanitářkou do konce roku 1976. Pak byla přeložena do Kadaně, kde ošetřovala nemocné sestry a vypomáhala při službě na vrátnici do r. 1980. To ji již stíhaly nemoci jedna za druhou. Podrobila se operaci obou ledvin, žlučníku, a několika operací horních i dolních končetin. Trpěla generativními změnami páteře a kyčelního kloubu. Když se bolesti stupňovaly, podrobila se operaci kyčelního kloubu. Zotavila se natolik, že opět mohla částečně zastávat službu na vrátnici.

Památka na věčné sliby které dne 18. srpna 1947 složila sestra M. Klára Kümmlová
Památka na věčné sliby které dne 18. srpna 1947
složila sestra M. Klára Kümmlová.

V posledním roce života prodělala i zdánlivě běžná onemocnění. V prosinci 1997 jí oteklo koleno, které nejprve léčila doma. Pro veliké bolesti byla 15.12.1997 přijata do nemocnice na ortopedické oddělení, ale pro podezření ze žaludečních vředů byla přemístěna na interní oddělení. Potíže se stupňovaly. Navštěvoval ji kněz i sestry. 18. 12. 2007 přijala při plném vědomí svátosti. Dvacátého prosince nastalo vnitřní krvácení. Sestry ji našly pod přístroji, ale ještě přijala Nejsv. Svátost. Téhož dne večer ji Pán odvolal do věčného života. Při pohřební mši sv. koncelebrovali 4 kněží. Pohřbu se zúčastnila gener. představená, 3 sestry z Prahy, několik příbuzných a kadaňští farníci.

Sestra Klára milovala kongregaci a snažila se přivádět duše blíž k Pánu Bohu, měla v sobě jiskru nadšení. Po její smrti přišlo několik písemných ohlasů. O svých nemocech psala: „Buď Pán veleben za vše. Nic se neděje marně – vše moudře řídí ruka Páně.“ Kéž jí ta laskavá ruka Páně otevře brány nebes, aby odpočinula v pokoji.

S. Amáta Helena Chaloupková

V září 1958 proběhl hromadný proces s představenou Apoštolátu a s členkami rady Apoštolátu. 15. 6. 1958 byla vzata do vyšetřovací vazby sestra představená Apoštolátu sv. Františka, kterou byla v té době sestra Bohdanka Marie Cedrychová, nar. 1911; po ní 1. 7. 1958 bylo zatčeno 6 sester tehdejší správy Apoštolátu: S. Amáta Helena Chaloupková, nar. 1910 v Bludově, S. MUDr. Václava Anna Vlčková, nar. 1909, S. PhDr. Xaverie Miloslava Poklopová, nar. 1919, S. Norberta Marie Štvánová, S. Rafaela Božena Jahodová, nar. 1914, S. Klára Marie Prknová, nar. 1909.

Všechny sestry byly odsouzeny 24. 9. 1958 Krajským soudem v Praze pro trestný čin spolupachatelství k rozvracení republiky podle zák. 86/50 Sb. a ke ztrátě občanských práv na 3 roky. Sestra Bohdanka k 5 rokům vězení, sestra Amáta ke 4 rokům, sestry Václava, Xaverie, Norberta byly odsouzeny k 3 a 1⁄2 roku vězení, sestra Rafaela ke 2 rokům vězení a sestra Klára dostala trest v době trvání 1 roku. Pro velmi špatný zdravotní stav byla po týdnu vyšetřovací vazby propuštěna, trest jí byl přeměněn na trest podmíněný, takže výkon trestu nenastoupila. Všechny sestry si odpykávaly trest po dobu jednoho roku a deseti měsíců a byly na amnestii 9. 5. 1960 propuštěny na svobodu.

Obžaloba sester, které vedly Apoštolát sv. Františka, je vinila, že se tajně scházely, aby udržovaly „rozpuštěnou organizaci“, jak Apoštolát sv. Františka nazývala Státní bezpečnost. Byly obviněny, že se scházely, aby rozdaly mezi členy movitý majetek a tím poškodily stát. Dále že organizovaly a konaly tajné studijní konference. Rozmnožovaly a šířily mezi sebou štvavé papežské encykliky a různé náboženské protistátní tiskoviny. Opisovaly a šířily mezi sebou přednášky odsouzeného Dr. Jana Urbana a jeho dopisy z vězení. Nábožensky ovlivňovaly své prostředí. Získávaly mladé lidi pro vstup do „rozpuštěné organizace“ a určovaly sestry, které je mají připravovat. Krajský soud zhodnotil „trestnou činnost“ sester slovy: „Z nepřátelství k lidově demokratickému řádu úmyslně společným jednáním prováděly podvratnou činnost proti lidově demokratickému zřízení republiky.“

P. Alois Březina

P. Alois Březina (klášter v Července u Litovle), P. Antonín Krajča (rektor, klášter Červenka), zatčeni 11. října 1949 a obviněni z podvracení republiky. P. Březina přečetl v červnu 1949 v kostele v Července pastýřský list biskupů a vyvěsil jej na dveře kostela.

Památka na první mši svatou, kterou obětoval P. Alois Březina, redemptorista
Památka na první mši svatou, kterou obětoval
P. Alois Březina, redemptorista.

Ve snaze zabránit hrozícímu záboru hospodářství a polností kláštera sestavil P. Březina se souhlasem představeného Krajči prohlášení, v němž chystané zabrání půdy označil jako oloupení kláštera, dle něhož řeholníci budou zbaveni jediného zdroje obživy, protože nedostávají kongruu ani štolové poplatky. Těm, kteří by se chtěli klášterního majetku zmocnit, pohrozil P. Březina ve svém prohlášení vyloučením z církve, bez nároku na svátosti a církevní pohřeb. Tento list pak podepsal P. Krajča a zaslal jej funkcionářům na MNV v Července i na KNV do Olomouce. Trestní stíhání proti oběma redemptoristům bylo zastaveno amnestií prezidenta republiky 25. listopadu 1949.

P. ThDr. Jarolím Adámek

Soudní přelíčení se čtyřčlennou skupinou pražských redemptoristů proběhlo ve dnech 27.-28. prosince 1961 u Městského soudu v Praze. Za trestný čin podvracení republiky byli odsouzeni P. František Líkař (posledně pomocný dělník v ČKD) na 5 let, P. ThDr. Antonín Adámek (posledně dělník v ČSAO-Ruzyně) na 4 roky, P. Ing. Jan Schuster (projektant) na 2 roky a P. ThDr. Václav Holakovský (dokumentátor entomologické laboratoře ČSAV v Praze) navíc za trestný čin vyzvědačství na 12 let. Ve všech těchto čtyřech případech se jednalo o odsouzení za běžné schůzky přátelského charakteru, kontakty s mimopražskými spolubratry, společné modlitby, obstarávání literatury, označované řečí vyšetřovatelů a soudu za „protistátní“ činnost. P. Adámkovi kladl soud za vinu, že se staral o dřívější řádové bohoslovce – Josefa Grosze, Břetislava Vaňka, Stanislava Pitrlu, Jana Bláhu a Ladislava Škrňu, vedl je ke studiu, zajišťoval jim i potřebnou literaturu a případné zkoušení, např. u P. Jaroše. V rozsudku se o jeho činnosti říká: „Obžalovaný Adámek se věnoval především výchově mladých „kádrů“ a jejich získávání pro myšlenku řádu redemptoristů.“

P. ThDr. Jarolím Adámek
P. ThDr. Jarolím Adámek.

P. ThDr. Jarolím Adámek se narodil 14. února 1915 v Bludově u Šumperka. Po roce 1945 studoval dva roky na biblickém ústavu v Římě a pak začal přednášet biblické vědy v semináři v Obořišti. V letech 1950-1955 byl internován v Želivě a do roku 1961 pracoval v civilním zaměstnání. V roce 1961 byl odsouzen v pražském procesu s redemptoristy a na svobodu propuštěn v roce 1963. Poté pracoval v civilních zaměstnáních. V letech 1968-1969 mohl nastoupit jako duchovní správce k sestrám voršilkám do Jiřetína v České Lípě, kde 18. prosince 1969 zemřel. Dílo: Apokalyptický Kristus.

Prameny a literatura:
  • Interní materiál České kongregace sester dominikánek – S. M. Klára Milada Kümmlová.
  • Vlček, Vojtěch (ed.): Ženské řehole za komunismu 1948-1989.
  • Matice cyrilometodějská, Olomouc 2005, s. 423-424.
  • Vlček, Vojtěch: Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistických režimem 1948-1964.
  • Matice cyrilometodějská, Olomouc 2004, s. 301-302 a s. 320-322.

Doc. PhDr. Stanislav Balík, Ph.D.

Zpět!
Aktualizace: 14.12.2010 (00:05)
Copyright (c) 2001 - 2018 Obec Bludov. Stránky vytvořil a spravuje Jaroslav Šimek. Validní XHTML 1.0 a CSS. Běží na Apache, PHP a mySQL. Mapa stránek. Prohlášení o přístupnosti.