Jarolím Adámek

Jarolím Adámek

(14. 2. 1915 – 18. 12. 1969)

Jarolím Adámek se narodil 14. února 1915 v Bludově. Ještě než začal chodit do školy, začal ministrovat, velký vzor měl v kaplanovi P. Františku Jaškovi. Do bludovské obecné školy začal chodit 1. září 1921, zvládal ji výborně. Dvojky měl z psaní, kreslení a ručních prací, z ostatního jedničky. V čem vynikal, bylo náboženství. Proto nikoho nepřekvapilo, když začal směřovat k duchovnímu povolání, o čemž tvrdil, že chtěl být knězem již od čtyř let. Po vzoru svého bratrance P. Aloise Březiny (1905-1984) (matka P. Březiny Magdalena byla sestrou Jarolímova otce, také Jarolíma Adámka) našel své místo v řádu redemptoristů. Po skončení páté třídy v Bludově byl přijat na řádové gymnázium v Libějovicích. Kvůli špatnému zdravotnímu stavu mu ale lékař doporučil, aby alespoň rok počkal. Proto dva roky navštěvoval bludovskou měšťanku. V září 1928 ale nastoupil na vytoužené gymnázium. V srpnu 1933 nastoupil do řádového noviciátu v Českých Budějovicích.

V řádu redemptoristů složil řádové sliby. Po vystudování teologie na pražské fakultě byl 29. června 1941 vysvěcen na kněze – světil jej pražský pomocný biskup Antonín Eltschkner. Primici si přál slavit v rodné obci. Bludov však patřil do odtrženého sudetského území, které patřilo přímo do Říše. Německé úřady v obavě před posílením českého živlu slavnost nepovolily. Náhradou za Bludov mu tak byl domovský klášter v Července. Později ve vzpomínkách přiznal, jak mu bylo těžko, když projížděl svou domovinu vlakem, který nesměl zastavit.

Po vysvěcení působil v Obořišti. V letech 1947-1948 studoval na biblickém ústavu v Římě, kde zvládl za jeden rok vystudovat dva ročníky, takže 16. června 1948 dosáhl licenciátu biblických věd. Poté začal přednášet biblické vědy v semináři v Obořišti.

V letech 1950-1955 byl podobně jako ostatní řeholníci v celém Československu internován (zbaven svobody). Interanci prožil v Králíkách a poté v nejtěžším internačním táboře Želivě. V roce 1954 mu zemřela matka – mohl se sice pohřbu zúčastnit, nesměl však sloužit obřady.

V letech 1955-1961 pracoval v civilním zaměstnání – jako pomocný dělník ve stolárně v Hanušovicích, jako sanitář ve fakultní nemocnici v Praze (pobyt v Praze mu zprostředkovala bludovská rodačka z čp. 84, řádová sestra M. Ignácie Čmakalová), jako opravář v pražské opravně ČSAD. Dne 11. září 1961 byl zatčen za „protistátní činnost“ a 28. prosince 1961 byl odsouzen v procesu s redemptoristy ke čtyřem letům odnětí svobody. Po pobytu ve věznicích ve Valdicích u Jičína byl na svobodu propuštěn dříve – 9. července 1964. Poté opět pracoval v civilních zaměstnáních, od roku 1967 jako údržbář objektu Domova postižených dětí v Horní Poustevně v okrese Děčín. Současně mohl sloužit tamním řádovým sestrám (Školské sestry de Notre Dame) jako duchovní. Tam také 18. prosince 1969 zemřel, ve věku 54 let. Je pochován v rodinném hrobě na bludovském hřbitově.

Známým se stal především díky své obrovské znalosti jazyků a biblistiky. Ke konci roku 1967 byl pověřen biskupem Františkem Tomáškem, aby zastupoval katolickou církev v ekumenické komisi, která překládala Nový zákon. Vrcholem jeho působení měla být výuka Starého zákona na pražské (litoměřické) bohoslovecké fakultě – tu však kvůli nemoci a smrti ani nemohl začít.

Na jeho příkladu lze výstižně ukázat podstatu komunistického režimu. Řeholník je pro věrnost své řeholi a pro svou víru zbaven svobody a internován jako zločinec, vědec a velký znalec starých jazyků je zaměstnán jako stolař a údržbář.

Doc. PhDr. Stanislav Balík, Ph.D.

Zpět!
Aktualizace: 02.01.2010 (22:42)
Copyright (c) 2001 - 2018 Obec Bludov. Stránky vytvořil a spravuje Jaroslav Šimek. Validní XHTML 1.0 a CSS. Běží na Apache, PHP a mySQL. Mapa stránek. Prohlášení o přístupnosti.