František Pazour

František Pazour

(9. 4. 1902 - 21. 6. 1980)

F rantišek Pazour, jeden z bludovských rodáků – hrdinů druhé světové války z východní fronty, se narodil 9. dubna 1902 v Bludově. V dětství mu zemřeli tatínek i maminka. Vychodil bludovskou obecnou školu a vyučil se tesařem.

Klíčovou událostí jeho života byla druhá světová válka. Jako mnoho dalších bludovských dospělých mužů prožil mnichovské ponížení v roce 1938, když museli opustit a německému nepříteli předat pohraniční pevnosti, kde byli v rámci mobilizace připraveni bránit svou otčinu. Jako tesař byl totálně nasazen, aby v německém tažení na východ – v boji se Sovětským svazem – stavěl na okupované Ukrajině dřevěné baráky pro německou armádu (wehrmacht) a mosty. Ty stavěli v roce 1942 u ukrajinského Svatova ve směru na Charkov. Tam se mu podařilo se šesti dalšími utéct a vstoupit do partyzánského oddílu. Po krátkém čase vstoupil do armády v Buzuluku. Stal se součástí slavné Svobodovy armády - konkrétně 1. československého samostatného ženijního praporu, která vítězně přešla trnitou cestu z Buzuluku do Prahy.

Dne 20. prosince 1943 byla dekorována bojová zástava Prvního československého polního praporu, pod kterou bojovali její příslušníci v bojích u Sokolova. Válečným křížem a sovětským Řádem slávy byli vyznamenáni generál Ludvík Svoboda a mj. právě svobodník František Pazour. V tu dobu už měli za sebou slavnou bitvu o Kyjev 6. listopadu 1943. Poté byl Pazour povýšen na četaře. Jelikož se jména vyznamenaných hrdinů objevila ve vysílání československého rozhlasu z Anglie, byla Pazourova rodina v Bludově pronásledována gestapem.

Zúčastnil se krvavé bitvy u Dukly, kterou jako zázrakem přežil. Zvlášť obtížné to bylo proto, že byl ženista, který má za úkol zaminovávat a odminovávat válečné pole. Po překonání Dukly už to šlo ráz na ráz. Vlast osvobozoval jako podporučík, velitel 3. ženijní roty. Při slavnostní vojenské přehlídce 17. května 1945 po osvobození Prahy vedl svou rotu jako její velitel na koni.

Rok po osvobození odešel z armády, v roce 1952 byl prezidentem Gottwaldem povýšen na kapitána. Po Únoru 1948 působil mj. i jako místopředseda bludovského Místního akčního výboru Národní fronty, a to jako zástupce Československé obce legionářské II. odboje. V dalších letech obdržel řadu vyznamenání – Řád rudé hvězdy, tři válečné kříže. Velmi si vážil toho, že byl pozván na oslavy třicátého výročí osvobození Kyjeva v roce 1973 – z celého Československa bylo na oslavu pozváno pouze šest osob. Zemřel v roce 1980 a je pohřben na bludovském hřbitově.

Doc. PhDr. Stanislav Balík, Ph.D.

Zpět!
Aktualizace: 14.03.2016 (12:38)
Copyright (c) 2001 - 2018 Obec Bludov. Stránky vytvořil a spravuje Jaroslav Šimek. Validní XHTML 1.0 a CSS. Běží na Apache, PHP a mySQL. Mapa stránek. Prohlášení o přístupnosti.