(22. 10. 1911 - 20. 11. 1982)

arodil se 22. října 1911 v Bludově. Roku 1929 absolvoval reálku v Šumperku a v roce 1934 Vojenskou akademii v Hranicích. Až do rozpuštění čs. armády (březen 1939) byl důstojníkem čs. armády (Bratislava), potom až do začátku prosince byl příslušníkem vojenské ilegální organizace v Praze. Od konce roku 1939 příslušník čs. zahraničního vojska ve Francii (od 12.4.1940; velitel dělostřelecké baterie), po vylodění v Anglii (7.7.1940), velitel protiletadlové baterie, po ukončení náletů na Anglii absolvoval „Polskou válečnou školu“ s paradesantním výcvikem (1942-43; Peebles ve Skotsku). Potom byl převelen do SSSR, dorazil tam 12. listopadu 1943. Od 9.1. do 30.4.1944 vedl výcvik 2. čs. sam. paradesantní brigády (Jefremovo), o počtu asi 2800 parašutistů. Od 10. června 1944 již jako náčelník štábu vedl další výcvik parabrigády u města Proskurov (viz jeho fotografie v knize „Vojenské dějiny Československa“, str. 373), se kterou (11.-19.9.1944) se účastnil těžkých bojů „u Dukly“, na polské straně (prostor mezi Krosnem a Sanokem). Potom od 20.9. do 6.10.1944 byl ve štábu čs. armádního sboru, v noci 6.10.1944 byl s generálem Viestem vysazen na letiště „Tri duby“ na pomoc SNP. Po vojenské porážce povstání a po ústupu do hor, byl 30.11.1944 u Horní Lehoty těžce zraněn. Potom až do osvobození (8.3.1945) byl ilegálně, pod cizím jménem léčen v nemocnici v Podbrezové.

Podporučík Karel Hlásný s přáteli po dokončení studií na vojenské akademii.
Bratislava, červenec roku 1934.

Za aktivní účast ve 2.světové válce byl vyznamenán:

• Prezidentem E. Benešem (za uznání bojových zásluh, za osobní statečnost před nepřítelem, za uznání vynikajících vojenských činů mimo boj): „Československým válečným křížem 1939“ (třikrát; v období srpen 1945-leden 1946), medailí „Za chrabrost“ (dvakrát; v období srpen-září 1945) a medailí „Za zásluhy I. stupně“ (červenec 1945).
• Předsednictvem Slovenské národní rady (za zásluhy o obnovení Československé republiky) „Řádem SNP I. třídy“(březen 1946).
• Ministrem národní obrany ČSR těmito medailemi: Odznak za těžká zranění (dvakrát), Odznak československého partyzána, Pamětní medaile Velké Británie, Pamětní medaile Francie a Pamětní medaile SSSR.
• Dále potom i těmito zahraničními vyznamenáními;
  Britským „Válečným křížem s korunou I.třídy“, sovětskou medailí „Za Pobedu nad Germanijem“ a jugoslávským řádem „Partyzánská hvězda II.třídy“.

Kapitán Karel Hlásny (první zprava) s dalšími československými důstojníky.
Velká Británe, Cholmondeley, rok 1941.

Po válce absolvoval „Válečnou školu generálního štábu“ v Praze (1945-46), již ve funkci náčelníka štábu 1. čs. obrněné divize v Praze (1946-47), byl však „za hanobení SSSR“ zbaven této vysoké funkce (13.12.1947) v ČSLA. Po únoru 1948 byl degradován na velitele praporu v Karlových Varech, později v Bruntále, odkud 16.11.1948 emigroval do SRN (ilegální překročení státní hranice v prostoru hory „Dyleň“). Dne 14.12.1949 odejel do Austrálie, kam dorazil 30.1.1950.

Zprava štábní kapián Karel Hlásný (mluvící), podplukovník Přikryl, major Misin a další důstojníci
výsadkářské brigády Polsko - Dukelský průsmyk, blízko města Besko, Září 1944.

Tam zpočátku pracoval jako dělník a potom jako úředník v Adelaide. Od dubna 1951 byl u firmy prodávající motorová vozidla v Sydney, od prosince 1951 do srpna 1952 byl zaměstnán jako účetní a pomocná administrativní síla na velikém statku (asi 2 miliony akrů půdy), v N.W. Queenslandu. 29.8.1952 odletěl do Honolulu (Havajské ostrovy), kde byl přijat jako „permanentní rezident“ Spojených států. Od 8.9.1952 až do konce roku 1979 byl zaměstnán jako instruktor (učitel) pro cizí jazyky ve „Vojenské jazykové akademii Pentagonu“ v USA (Army language School, California, Presidio of Monterey), kde 20.11.1982 zemřel a s vojenskými poctami byl pohřben.

Karel Hlásný, bývalý důstojník českoslovýnských ozbrojených sil, jako jazykový
instruktor na Vojenské jazykové škole v Monterey v 60. letech minulého stolení.

Tato vojenská škola je také nazývána jako „Defense Language Institute“ (DLI). Vzhledem k tomu, že v Monterey strávil většinu své profesní kariéry (27 let), stojí za zmínku, co je ve stručnosti na Internetu napsáno od jednoho absolventa, který o svém učiteli píše (včetně fotografie) ve stati „Můj třídní učitel a jeho manželka“ následující; „Jmenoval se Karel Hlásný a je na obrázku s manželkou Evou na třídním večírku v roce 1973. Nedávno zemřel, byl to správný chlapík, veterán 2. světové války a až příliš toleroval naše „pitomosti“. Jeho paní občas také učila v naší třídě. Mám dojem, že říkal že byl v profesionální armádě, možná i plukovníkem, po skončení války. Nemohu však říci jakým způsobem nebo zda vůbec někdy říkal proč skončil v USA“.

Karel Hlásný s manželkou Evou. Kalifornie, Monterey v 70. letech minulého století.

Pro obyvatele Šumperska by mělo být v souvislosti s působením škpt. Karla Hlásného ve válce zajímavé to, že velitelem 2. čs. sam. parabrigády byl plukovník Vladimír Přikryl (1895-1968) z Horních Studének. Oba tito čelní velitelé jedné z našich nejlépe vycvičených jednotek na východní frontě byli po únoru 1948 politicky perzekuováni. Brigádní generál Přikryl však až o něco později, když byl v květnu 1949 odsouzen za „vlastizradu“ na více jak 9 let do vězení.

Hrobka Karla Hlásného. Kalifornie, Monterey v září 1991.

Podplukovník gšt. Karel Hlásný byl rehabilitován (22.4.1991) a in memoriam byl povýšen na plukovníka. Vzhledem k tomu, že ve věku svých 35 let byl již v roce 1946 „předurčen“ na generálskou hodnost, jeho sourozenci v roce 1993 opakovaně žádali o „morální“ dokončení rehabilitace svého bratra, což bohužel trvá až doposud.

MVDr. Josef Hlásný, CSc.