(Opis z farní kroniky)

sal se rok 1784. Těžké doby valily se přívalem zhoubným na církev Boží v Rakousku. Osobně šlechetný pro blaho svých poddaných podnikavý císař Josef II. začal se míchati způsobem nepřístojným do věcí náboženských církve katolické. Jako až do směšnosti ješitny první ministr hrabě Kounic a jiní církvi nepřízniví řídící se heslem „Kdo pánem země jest i pánem věcí církevních. Sváděli šlechetného císaře k reformám na poli církevním jež se vymykala správou světského panovníka. Kounic a jeho soudruzi dali se do spolku osvícenců nynějších zednářů k němuž se přikláněla většina poddaných v největší míře nepřátelských církvi katolické, z Vídně vydávali o překot vládní nařízení jedno za druhým, která se neoprávněně dotýkala základů církevních.

Lid obecný tyto reformy nedovedl chápati, těžce je pociťoval neboť drsnou rukou se dotýkala jeho náboženského cítění. Nebrající starodávných posvěcených a dějinami lidstva srostlých míst posvátných na nichž lid s houževnatostí příkladnou celým srdcem lpěl začaly bezohlednou přísností rušit.