Bludovské rybníky

Slyšíme-li nebo přečteme-li si jména Špalek, Fěrtušek, Ryšán, Kozelek, tak většina starších bludovských občanů ví, že to jsou názvy někdejších rybníků. Ve kterých místech Erb rodu Tunklůse přesně rozkládaly, kdo je založil a kdy byly vysušeny, ví už málokdo. Při čtení následujícího textu zavzpomínejme na bludovskou minulost a odpovězme si na výše naznačené otázky.

Rybniční hospodářství založili v Bludově Tunklové ve druhé polovině 15. století zřejmě proto, že v husitských válkách se zmenšil počet poddaných a pole neměl kdo obdělávat. Od přeměny zemědělství na rybniční hospodaření zřejmě očekávali zvýšení příjmů ze svých polností. Rybníky nezakládali pouze v Bludově, ale na většině svého panství. Tunklům patřil v té době Zábřeh, Brníčko, Ruda, Hoštejn, Šumperk, Bludov, Třemešek a Rabštejn. Není bez zajímavosti, že rod Tunklů měl ve svém erbu rybu.

Kdysi dávno, když jsem poprvé četl brožurku od Karla Dytrta Bludov. Informační spisek pro návštěvníky Severní Moravy vydanou v roce 1937, mne zaujala rozlehlost plochy, na které se před vypuštěním rozkládalo 11 rybníků, patřících Žerotínovu velkostatku. Je to téměř celá levá strana bludovských polností od dnešní silnice č. 11 ve směru Bludov – Chromeč až po řeku Moravu a téměř po řeku Desnou u Sudkova. Ač se to zdá téměř nemožné, bylo to tak. Citujme vzpomenutého Karla Dytrta, tehdejšího učitele bludovské měšťanky:

„V trojúhelníku, jejž tvoří sudkovská a postřelmovská silnice a řeka Morava, bývaly dva rybníky – Starý a Nový. Onen měl dva ostrůvky s čihadlem na lovné ptactvo vodní. I na opačné straně postřelmovské silnice se leskly hladiny rybníků Bezděka, Ryšána (ryšavého podle barvy vody) a nejblíže mlýna byl pstruhový rybníček. Novodědinská silnice (dnešní ulice Nová dědina – pozn. SB) spojuje se se stání silnicí tam, kde kdysi potok Vitonín pramenící pod Petrovicí napájel rybníček Křtalt (od německého Gestalt – pěkný vzhled mající).

Kopie mapy z roku 1741
Kopie mapy z roku 1741

Zde se ještě před sto lety krčila ke hrázi téhož rybníka malá obecní pazderna, a kde se Křtaltem sousedil rybník Kozelek, stojí nyní skupina nových domků. Ještě před sto a několika lety (vztahuje se stejně jako předchozí údaj k roku 1937) leskla se na místě dnešních sirných lázní hladina rybníku Zrcadlo. Po jeho vypuštění byl na místě založen remízek asi takový, jaký je na dně bývalého rybníka Špalku. (Remízek ve Špalku byl zrušen při socializaci vesnice v šedesátých letech dvacátého století – pozn. SB). Na okraji remízy byla studánka – sirný pramen. Později lesík vyklučili a studánku zasypali. V roce 1929 byl opět tento pramen statkářem Zd. Pospíšilem vyhledán a odkryt.“ Asi 200 m za dnešní mateřskou školou směrem k postřelmovské silnici „při hrázi rybníka Špalku a Bezděka byl na podezdívce, do níž vložili pamětní spis neznámého obsahu a několik měděných mincí, starý mlýnský kámen, z jehož čtyřhranného otvoru čněl do výše dřevěný sloupek s obrázkem. Snad to bylo místo, na kterém ranila mrtvice Obrázek na hrázi sedláka Špalka, když spatřil na svém poli vybudovaný rybník.“ Tento obrázek byl od doby, kterou popisuje K. Dytrt, při rozvážení rybniční hráze zbylé po rybníku Špalku v šedesátých letech dvacátého století opět přemístěn. Dnes je v zahradě p. Ladislava Straky za čp. 53. „Roku 1830 bylo možno z těchto míst naposledy se dívati na hladiny jedenácti rybníků na pláni pod Bludovem rozložených. V r. 1831 počali je páni rušiti. O tři roky později byly (dle staré mapy) napuštěny ještě tři tyto rybníky: Nový, Špalek a Veselý a u mlýna pstruhový rybníček. Špalek byl z nich největší. Táhl se od dědiny až po řeku Moravu k Mezimořské (tj. mez řeky Moravy). Ostatní jako Zrcadlo a Fěrtušek (od německého Fürtuch – zástěra) (tento byl za dodnes zachovanou hrází u dnešní ulice Zahradní – pozn. SB) byly již vysušeny, ale chalupa porybného (jmenoval se Konečný) pod rybníkem Veselým (tento byl mezi Špalkem a Fěrtuškem pod dnešní mateřskou školou – pozn. SB) byla ještě nějaký čas zachována.“

(Dytrt 1937: str. 17 – 18)

Tolik doslovné citace od Karla Dytrta, upřesnění názvů rybníků převzato od Jana Březiny. Vysvětlení, proč byl vybudován tak velký počet rybníků, lze vyhledat v Dějinách obce Bludova, jejichž autorem je Dr. Jan Březina. Citujeme ze str. 43:

„Rybníky dělily se na potěrné, výtažné, kaperné a na komory. V rybníku potěrném líhla se z jiker mláďata – potěr neboli plod, jenžto zůstal zde rok až dvě léta. Potom se vyvezla mláďata do menších, mělkých rybníků, aby rychle rostla. Na podzim je však vždycky vylovili, protože rybníky hluboko zamrzaly. Vylovené rybky převezli do komory, hlubokého to a tichého rybníka nablízku hlídky, kde byly dobře opatřeny a přečkaly v klidu zimu. Na jaře rybky z komory vybrali a převezli do rybníků výtažných, kde rostly dále, až jejich velikost dopouštěla, aby mohli býti dány do rybníků kaperných. Tu zůstaly jeden až tři roky, až vyspěly v ryby vážící 1,5 až 2 kg. Kaperné rybníky musely míti hlubší místa, aby se do nich mohly ryby na zimu stáhnouti k zimnímu spánku. Nad těmito místy vysekávali v ledu otvory, aby vzduch měl volnější přístup k vodě. Do kaperných rybníků nasazovali také jiné druhy ryby, zejména štiky a jiné dravé ryby, aby hubily bezcenné rybky malé, po případě, aby likvidovaly kapří plod vzniklý z předčasného tření.

Rybníky bludovské byly napájeny vodou dílem z potoka Vitonína, dílem z rybníků sousedních vodními troubami, troubním košem a odtokem. Z Fěrtušku byl vejpad do rybníka Veselého. Ostrovy ve Starém rybníku byly vytvořeny svezením země z Nového rybníka. Starý rybník měl dvoje vodní stavidla aneb opusty do mlýnské struhy. Nový rybník, nejníže založený, měl trouby, chaloupku a odtok do nejpřednějšího oupadlí. Rybníky Zrcadlo a Křtalt přijímaly vodu z řeky Moravy struhou zvanou Polovodí, ale též voda od splávku potoka Vitonína byla vedena do obou oněch rybníků. Odtok ze struhy Polovodí ústil též do největšího rybníka – do Špalku. Hrází bylo z části užito na násyp železniční trati, když byla roku 1873 stavěna, z části na zvýšení sousedních luk.“

(Březina 1956: str. 178)

Jaký užitek rybniční hospodářství přinášelo, si je možno částečně učinit další citací Březinových Dějin:

„Z vylovovacího výkazu z října 1797 vychází najevo, že ve Starém rybníce bylo tenkrát chyceno celkem 11 kop štik, 138 kop kaprů a 14 kop ostatních méněcenných druhů ryb. Libra velkých kaprů byla po 8 krejcarech, štik po 10 krejcarech. Pětilibrová štika (2,8 kg) stála 50 krejcarů. Kapři byli podle velikosti prodáváni po 18, 15, 12, 10, 9 a 4 krejcarech. Libra přebraných ryb byla po 5 a 6 krejcarech. Ryby dostávali i deputátníci. Ryby šly rychle na odbyt, prodávaly se obyčejně přímo u sádek (haltýřů) nebo na hrázi rybníků. Za 25 centů (po 56 kg) utrženo na 800 zl. Ryby odebírala vrchnostenská kuchyně, Zámeček, olejníkova hospoda při olejně, frankštátský a bratrušovský hostinec, chromečský panský výčep, pan vrchní, kontrolor, purkrabí, farář, mlynář, zahradní, šumperští měšťané, hospodářští správcové z Chudobína (ves u Litovle), Bouzova, Doubravice a jiní lidé.“

(Březina 1956: str. 177)

Posoudit, zda 800 zlatých za prodané ryby je málo nebo mnoho, je téměř nemožné. Neznáme náklady na provoz rybníků, neznáme ostatní souvislosti. Můžeme pouze porovnat s ostatními příjmy, které měla bludovská vrchnost, o nichž se zachovaly doklady. Kupř. kupní smlouva na bludovský (Habermannův) mlýn z 18. října 1797:

„Oznamuje se, že Jan Einaigel, majetník mlýna v Bludově č. 69 odstoupil podle své poslední vůle synu svému Petru Einaigelovi bludovský mlýn se všemi právy a povinnostmi podle zákupní (emfyteutické) smlouvy z r. 1718 a zvláště také podle své vlastní smlouvy kupní s Frant. Riedigerem, sjednané 31. srpna 1758 a 4. října t.r. potvrzené. Vlastník mlýna bude užívat trojí složení – dříve bylo jen dvojí – na mouku a jedno na proso, bude ročně platit 176 zlatých rýnských nájmu správnímu úřadu a dodávat 6 moravských měřic ovsa pokladnímu úřadu bludovskému.

(Březina 1956: str. 161, částečně kráceno)

Zrušení (vysušení) rybníků vysvětluje Březina takto:

„Bludovu přibylo za údobí 1780 – 1820 značně mnoho popisných čísel. R. 1820 měl Bludov s Novou dědinou již 300 čísel a jistě přes 1200 obyvatel. Rostl rychleji, než bylo možno uspokojivě zaměstnat jeho lid v místním zemědělství. Továrny šumperské ještě jej nepotřebovaly, tu se dala r. 1830 správa bludovského panství, jehož vlastník hrabě František Josef ze Žerotína – Lillgenau byl od roku 1828 předsedou Hospodářské společnosti moravské a slezské, do rušení bludovských rybníků, protože se jí asi nevyplácely a protože doufala, že z obdělávání půdy, kterou rybníky zabíraly, více vytěží. Poslední rybníky byly do r. 1842 vypuštěny a zaorány. Když rybníky vzaly za své, bylo z bažin rybničních při obecních pastviskách (pozemky mezi rybníky byly obecními pastvinami – pozn. SB) vykáceno olší pro vrchnost a později byly poraženy i lípy na hrázích. Tam, kde se před lety zrcadlily hladiny rybníků, kde sídlila hejna vodního ptactva, pestří se nyní luční kvítí, vlní se obilí a pěstují se okopaniny. Ale škoda, že alespoň jeden vhodný z tolika rybníků nezůstal na památku, aby byl chloubou Bludova, aby se po 100 letech (psáno v roce 1956 – pozn. SB) nebylo musilo v Bludově zakládati nákladné koupaliště.

(Březina 1956: str. 178, částečně kráceno)

Jak vidíme, historie bludovského rybníkářství je nesmírně zajímavá a bohatá. Snad si po přečtení tohoto článku umíme odpovědět na zpočátku položené otázky a snad víme, že když se řekne bludovské rybníky, nemyslíme tím pouze ony větší louže u zámku a u Bartůňků.

Prameny a literatura:
  • Březina, Jan (1956): Dějiny obce Bludova, strojopis.
  • Dytrt, Karel (1937): Bludov - informační spisek pro návštěvníky Severní Moravy, Okrašlovací spolek v Bludově.

Článek z ledna roku 2004

Stanislav Balík st.

Zpět!
Aktualizace: 22.10.2010 (21:29)
Copyright (c) 2001 - 2019 Obec Bludov. Stránky vytvořil a spravuje Jaroslav Šimek. Validní XHTML 1.0 a CSS. Běží na Apache, PHP a mySQL. Mapa stránek. Prohlášení o přístupnosti.